Významné osobnosti

Jan Michalička

Kunvaldský učitel a pravý kantor - hudebník se narodil kolem r. 1791 a zemřel 23. 12. 1867 v Kunvaldě. Byl nejen dobrým učitelem a vlastencem, ale hlavně nadaným hudebníkem a skladatelem.
V r. 1817 byl jmenován učitelem v Kunvaldě. Jako ředitel kůru hrál na varhany při mších a se svými hudebníky a zpěváky se nebál nacvičit a provozovat i některé náročné skladby jako např. Haydnovy mše.
Sám pak komponoval pro svoji kapelu různé valčíky, polky a příležitostné pohřební písně a skladby. Je autorem několika chrámových skladeb a zvláště šesti mší z doby kolem r. 1852. Mezi ně patří i několik zdařilých pastorel jako např. "Aria in G zv. Sem, ptáčkové; zpěv český o narození Krista Pána, skrze rozličné ptactvo oznámený a chválený", která vyšla tiskem v r. 1955 a dokonce byla nahrána v pražském kostele sv. Jakuba v r. 1968 na gramofonovou LP desku.
Rod kantorů Michaličků působil v Kunvaldě přes sto let. Kromě Jana byli dobrými hudebníky i František Michalička a František Josef Michalička.

MUDr. Jan Evangelista Mitvalský

Docent očního lékařství na Univerzitě Karlově v Praze, se narodil v Kunvaldě v rodině hostinského a řezníka 1. 6. 1861. Zemřel v Praze 7. prosince 1900 a byl pochován jako jediný kunvaldský rodák na vyšehradském Slavíně.
Matka mu brzy zemřela a péči o něho převzala nevlastní matka, bývalá selka na Trejtnarově statku u Bratrské lípy, která jej měla ráda jako vlastního. Z vděčnosti za její péči jí nechal postavit pěkný pomník s patřičným nápisem: "Své vzorné druhé matce za vychování". Po studiích na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou vystudoval lékařství na pražské univerzitě.
Byl autorem mnoha odborných článků a pojednání v našich i zahraničních časopisech. A stal se i šéfredaktorem Časopisu českých lékařů, který v Praze vycházel koncem minulého století. Z jeho odborných pojednání je možno uvést např. přednášku "O cizopasnících v lidském oku", publikovanou v Pelclově almanachu z prací bývalých žáků gymnázia rychnovského z r. 1893.

Akademický malíř Ludvík Vacátko

Malíř, sochař a grafik, se narodil v rodině strojního inženýra dne 19. 8. 1873 v Simmaringu u Vídně. Zemřel 26. 11. 1956 v Kunvaldě a byl pohřben do hrobky v Pardubicích.
V dětském věku se přestěhoval s rodiči do Prahy. Nejprve vystudoval kadetní školu a stal se důstojníkem. V letech 1895 - 1901 studoval na Akademii výtvarných umění u profesorů V. Brožíka a A. Hynaise. Již za dob studií vynikal ve figurální malbě a kompozicích bitevních výjevů, a proto si jej vybral Luděk Marold v r. 1897 ke spolupráci na rozměrném panoramatu Bitvy u Lipan a svěřil mu malování koní. Svoje vzdělání si ještě doplnil na mnichovské akademii. Nějaký čas studoval též ve Vídni a v Paříži, kde se blíže seznámil s francouzským moderním uměním.
V roce 1898 vystavil dvě rozměrná plátna Ego a Život v pražském Rudolfinu a obdržel za ně vysoké uznání v podobě Hlávkovy ceny. Od té doby vystavoval svá díla v mnoha evropských městech i v Americe.
V Praze založil soukromou školu a pro adepty malířského umění vydal originální učebnici se speciálním zaměřením na malířství zvířat. Jeho žákem byl i slavný krajinář Jindřich Průcha.
Vacátko kladl důraz na dobrou znalost anatomie zvířat, která je podmínkou správného zachycení pohybu. Hleděl si také vždy nějaké to zvíře sám opatřit a doma chovat, ať to byli pes, kočka, srna nebo kůň. To byl také asi hlavní důvod, proč umělec vyhledával bydlení na venkově. V r. 1943 zakoupil usedlost v Kunvaldě, kde pak žil a pracoval až do konce života.
Ludvík Vacátko si vytvořil svůj výtvarný styl, na první pohled dobře rozeznatelný, založený na uměleckém ztvárnění živých bytostí portrétovaných se všemi detaily anatomické stavby těla pomocí výrazné barevnosti a kontrastu světel a stínů. Velikou poctou a ohodnocením jeho uměleckých kvalit bylo portrétování prezidenta republiky T. G. Masaryka v sedle jeho oblíbeného koně Hektora.

Prof., PhDr. et MUDr. František Bílek DrSc.

Nositel Řádu práce se narodil 16. 12. 1885 ve Slaném. Zemřel v dubnu roku 1972 ve věku 86 let.
Po absolvování pražského gymnázia, kde ho učil Alois Jirásek studoval na Univerzitě Karlově. Během vysokoškolských studií pracoval v ústavu zoologie a srovnávací anatomie u prof. Frant. Vejdovského.
V letech 1909-1915 působil jako středoškolský profesor přírodopisu v Praze a současně se zabýval vědeckou prací na zootechnickém a zvěrolékařském ústavu u prof. T. Kašpárka. Posléze působil na vysoké škole zemědělské ve Vídni, praktikoval ve hřebčínech.V r. 1917 se habilitoval na soukromého docenta nauky o rasách a filogenii domácích zvířat. V r. 1923 řádným profesorem obecné a speciální zootechniky na fakultě zemědělství a lesního inženýrství ČVUT v Praze, kde pak působil až do odchodu do penze. Vystudoval také lékařskou fakultu a specializoval se na gynekologii na II. klinice v Praze.
Prof. Bílek již jako student zajížděl rád do Kunvaldu, rodiště svého otce i prarodičů. Vystavěl si zde rodinnou vilu, z níž dojížděl týdně přednášet a pracovat do Prahy. Na zahradě vily si zřídil menší arboretum, v němž nalezla své stanoviště spousta exotických rostlin přivážených z dalekých krajin. Prof. Bílek byl velkým milovníkem přírody.
Prof. F. Bílek byl nejenom vynikajícím pedagogem, ale hlavně vědcem světového jména. Svůj vědecký přístup k výuce shrnul ve dvoudílné vysokoškolské učebnici "Obecná zootechnika", obsahující většinu jeho vědeckých prací týkajících se vývoje a vzniku, plemen evropských domácích zvířat, starých českých plemen a teorie genetiky.
Jeho největší láskou byli koně a na jejich problematiku se ve své vědecké práci nejvíce zaměřil a postaral se také o její praktické využití. Podařilo se mu regenerovat, a tak zachránit plemeno starokladrubských vraníků a také koně Przewalského. Výsledkem další plemenářské práce je současné velké stádo starokladrubských vranek ve stanici pro chov koní ve Slatiňanech a jedno z nejpočetnějších stád koně Przewalského na světě v pražské zoo. Jeho celoživotní vědecká a badatelská práce v oboru chovu koní vyústila v návrhu a realizaci Hippologického muzea ve Slatiňanech, které je vedle moskevského, svými sbírkami obrazů, historických předmětů, knih a dokladů o vzniku a vývoji koně světovým unikátem.
Prof. Bílek byl členem České akademie zemědělské. Za svůj život napsal celou řadu odborných publikací, článků, odborných posudků a proslovil spoustu populárně - vědeckých přednášek. Za vynikající zásluhy ve vědecké a pedagogické práci, byl ke svým osmdesátinám v r. 1965 vyznamenán Řádem práce.

Profesor PhDr. Karel Režný

Narodil sev13. 8. 1904 v Kunvaldě v rodině poštovního úředníka a zemřel přesně na den svých 79. narozenin dne 13. 8. 1983.
V letech 1915 - 23 studoval na gymnasiu v Hradci Králové, v letech 1923 - 28 byl posluchačem filosofické fakulty UK v Praze - aprobace pro dějepis, zeměpis a filosofii.
Od roku 1930 do roku 1939 byl profesorem na reálném gymnáziu ve Spišské Nové Vsi, později na reálném gymnáziu v Kostelci nad Orlicí. V letech 1960 - 70 odborným asistentem na Pedagogické fakultě v Hradci Králové.
Profesor Režný je autorem mnoha odborných prací a článků v oboru dějepisu a zeměpisu, vysokoškolských skript a sborníků. Věnoval se s velkým zaujetím geologickému průzkumu a bádání hlavně ve východočeském regionu. Je spoluautorem knihy Příroda Orlických hor a Podorlicka. A autorem příruček - Geologické vycházky okresu Ústí nad Orlicí, Rychnovsko - zeměpisné vycházky, Náchodsko - zeměpisné vycházky.

Mjr. František Trejtnar

Vojenský letec a příslušník slavné 310. československé perutě ve Velké Britanii, se narodil dne 7. března 1917 v Kunvaldě a zemřel 4. 12. 1982 v Brně ve věku necelých 66 let.
Po absolvování obecné a měšťanské školy v rodné obci se vyučil elektrikářem v Žamberku. V roce 1935 se stal posluchačem školy leteckého dorostu v Prostějově. V letech těsně před válkou působil jako letec na Slovensku. Stal se polním pilotem a byl povýšen na četaře. Po vyhlášení Slovenského státu v roce 1939 byl přeložen na letiště v Hradci Králové a zakrátko demobilizován.
Ve skupině šesti kamarádů ukrytých v nákladním vlaku přejel u Kunčic státní hranice a dostal se do Polska. Po krátkém soustředění v Krakově odjel přes Gdyni do Francie. Tam nezbývalo nic jiného než přijmout pětiletý závazek vstupu do cizinecké legie. Skupina třiceti českých letců byla v pevnosti Sant Jean oblečena do afrických uniforem a přepravena lodí do Oránu a dále do výcvikového střediska cizinecké legie v africkém Sili-Bell-Abbes. Po tvrdém výcviku byl přidělen k letectvu u 63. eskadrie v Mekneš v Maroku. Po vypuknutí války byl odeslán začátkem prosince na letiště v Toulouse ve Francii. Dne 12. dubna 1940 jmenován pilolem.
Po obsazení Francie Němci se přes Afriku dostal do 12. 7. 1940 Anglie. 5. 11. 1941 byl jako stíhací pilot přidělen ke slavné 310. Czech-sqadron v Duxfordu. Tato první česká peruť se vyznamenala při obraně Londýna.
Nechme však vyprávět letce samotného: "V srpnu 1941 uznalo vrchní velení, že staré Hurricany již nestačí potřebám úspěšného boje, zvláště, když také Němci přišli s novým typem stíhačky. Proto nás přesunuli do severního Skotska k přezbrojení a přeškolení na nové stroje Spitfires V. Koncem roku jsme se přesunuli na letiště Cornwall s úkolem doprovázet bombardovací svazy nad nepřátelské území, chránit vlastní konvoje a vyhledávat nepřátelské loďstvo. Při jednom zajišťovacím letu dne 23. června 1942 v týlu bombardovací skupiny vracející se z Francie jsem se střetl s jedním německým FW 190 v delším souboji. Trochu jsem ho podcenil, zpit dvěma vítězstvími v předchozím týdnu, a dovolil mu čelní útok, který způsobil poškození mého letadla. Musel jsem seskočit padákem a při dopadu na zem jsem utrpěl zranění nohy. V nemocnici jsem si poležel šest měsíců. Využíval jsem čas středoškolským studiem a netušil, že se dostanu až k maturitě. Nepřátelský letec se však nemohl radovat ze svého úspěchu v boji se mnou, protože musel pro nedostatek paliva přistát na britské půdě. Těch dvacet minut mého pronásledování mu chybělo k tomu, aby se mohl vrátit zpět přes kanál.
Byl to první letoun Focke Wulfe 190, který padl spojencům do rukou a mohli si ho důkladné prozkoumat. Po propuštění z nemocnice 1. ledna 1943 jsem se vrátil k 310. peruti a dne 28. října 1943 byl povýšen do důstojnického stavu v hodnosti podporučíka. Během roku naše peruť vystřídala několik letišť a na tři měsíce jsme byli dokonce posláni na nejsevernější stráž - Shetlandy.
Rok 1944 začal intenzivními přípravami k Invazi na Hitlerův "západní val". Naše peruť byla organizačně začleněna do rámce taktického letectva a dostala opět nové Spit - IX, které byly uzpůsobeny na bombardování střemhlav. Abychom se dobře zacvičili pro přímou podporu pozemních jednotek na frontě, prováděli jsme hloubkové lety s útoky na nákladní vlaky ve Francii, Belgii, Německu a na stanoviště zbraní V - l v okolí Calais. Když začala 6. června 1944 dlouho očekávaná ofenzíva, byla naše peruť nasazena v akci bez oddechu téměř dva měsíce. V této době jsem měl, stejně jako mnoho ostatních pilotů, dolétán dovolený počet operačních hodin, a proto jsem musel do československého depotu v Cosfordu, kde mi bylo umožněno pokračovat ve studiu a složit maturitu na čs. státní škole v Landwertid ve Wallesu. V dubnu jsem byl přemístěn k 313. peruti, se kterou jsem se připravoval k návratu do vlasti."
Letec František Trejtnar se ještě v Anglii dne 9. 5. 1945 oženil s Angličankou Beryl Trickett. Dne 1. 6. 1945 byl povýšen na nadporučíka letectva.
Spolu s dalšími bojovníky přistál v Praze 13. 8. 1945. Na slavnostním shromáždění konaném 22. srpna 1945 byli srdečně přivítáni. President republiky ve svém projevu ohodnotil jejich velkou zásluhu v boji za naší svobodu. Za své zásluhy a hrdinství byl vyznamenán čtyřmi válečnými kříži, čtyřmi medailemi za chrabrost a medailí za zásluhy I. stupně. Byl rovněž nositelem čtyř anglických vyznamenání. Jako hrdina byl také přivítán ve své rodné obci Kunvaldě.
Začátkem září byl jmenován náčelníkem operačního oddělení na Štábu letecké divize v Brně a byl povýšen do hodnosti štábního kapitána. Dne 1. 3. 1948 byl povýšen na majora letectva a rozkazem ministra národní obrany byl převeden do velitelské skupiny letectva 2. stupně. Tento nadějný postup byl však náhle zastaven nástupem nového ministra Aloise Čepičky. Po kratší čekací době byl dnem 30. 9. 1950 propuštěn z činné vojenské služby a přeložen do zálohy.
Potom si byl nucen najít civilní zaměstnání a od té doby pracoval v různých profesích v Prádelnách a čistírnách města Brna.

Josef Jindra

Mistr sportu v letecké akrobacii, se narodil 17. srpna 1936 v Žamberku. Mládí prožil se svými rodiči a mladší sestrou v Kunvaldě. V patnácti letech se umístil na 3. místě ve skoku na lyžích na krajském přeboru v Bílé Třemešné, o rok později byl první. Ve svých 16 letech v r. 1952 získal III. cenu na mistrovství republiky v Ružomberoku. Potom už následovala série předních umístění na nejrůznějších závodech. V roce 1960, po pěkném umístění na mezinárodním závodu v Klingenthalu, závodního sportu zanechal. K největším úspěchům sám počítá 3. místo ve sdruženém závodě na přeboru republiky ve Špindlerově Mlýně v roce 1957 a 2. místo ve stejném přeboru za skok prostý. Josef Jindra zatoužil po větších výškách a tak, když se mu nepodařilo dostat se na leteckou školu, přihlásil se v r. 1952 do aeroklubu Svazarmu v Žamberku a začal se učit létat s kluzákem i motorovým sportovním letadlem. V roce 1955 složil na letišti v Hradci Králová zkoušku sportovního pilota motorových letadel. Absolvoval kurs pro instruktory bezmotorového létání ve Vrchlabí. V roce 1967 se dostavily první úspěchy, z nichž nejcennější je 4. místo na mistrovství republiky v letecké akrobacii v Zábřehu u Opavy. Na nově přiděleném letadle 2-526 AS-OK WXB se poprvé zúčastnil jako kapitán našeho družstva mezinárodní soutěže v Německu v r. 1968, kde o rok později dosáhl umístění na 3. místě. Velkého úspěchu dosáhlo československé družstvo na VI. mistrovství světa v anglickém Hullavingtonu, kde se umístilo jako 3. nejlepší na světě. To bylo v r. 1970, o rok později získalo naše družstvo 2. místo na mezinárodní soutěži v SSSR ve městě Orel. V r. 1971 na VIII. mistrovství ČSSR v letecké akrobacii, pořádaném v Košicích, se Jindra umístil na 1. místě, a stal se tak mistrem republiky a byl poctěn titulem "Mistr sportu". O rok později se československé družstvo umístilo na 4. místě na mistrovství světa ve Francii. V r. 1973 přišlo vítězství na mistrovství republiky v Holešově a úspěch na mezinárodních závodech v NDR. V nejlepším se má přestat, a přesně podle toho se J. Jindra zachoval. Dále již se věnoval létání u společnosti Slov-air, ve vedoucích funkcích a jako zalétávací a zkušební pilot. V roce 1987 se mu naskytla příležitost pracovat jako pilot v Africe. Začátkem června odletěl do Egypta a zde prováděl letecky chemické ošetření bavlníkových polí ve středním Egyptě.